Únava a vyčerpání

Autor: Petr Jež, publikováno: Úterý, 28 Srpen 2012 14:02

Necítíte se právě teď unaveni? Současnost, v níž žijeme své životy, nám přináší mnohé. Netrpíme nedostatkem i těch nejexotičtějších potravin, můžeme cestovat, věnovat se nejrozličnějším koníčkům, bavit se dle libosti, sportovat apod. V dnešní době již ani není výjimkou potkat jedince, jejichž zaměstnání, tedy zdroj obživy, je pro ně koníčkem.

Prostě dnes můžeme realizovat téměř vše, co si jen umaneme. Pravda, vždy za předpokladu, že to, co činíme, je v souladu s literou zákona. Životní styl v dnešní době je mnohdy odborníky označován jako konzumní a ve spojitosti s tím jsme upozorňování na určitá rizika. Pravděpodobně každý z nás již alespoň jednou zaznamenal, jak například lékaři bijí na poplach, protože společnost tloustne, což přináší mnohé zdravotní problémy. Psychologové upozorňují na permanentní stres, syndrom vyhoření apod. A protože, jak se říká, vše souvisí se vším, pozastavme se na chvíli u problému, který přináší právě ta tzv. nová doba. Tím je již zmíněná únava a vyčerpání. Podívejme se krátce na celou záležitost z hlediska sportu a pohybových aktivit, ke kterým jsme vzhledem ke svému zdraví nabádáni.

Co vlastně únava je, co ji způsobuje a jak se jí můžeme bránit následně předcházet.

Sportovci, ale nejen oni, lidská populace obecně se stále více potýká s únavou a vyčerpáním. V podstatě jde o složitý děj, kterému se pravděpodobně nikdo ve svém životě nevyhne. Setkáváme se s psychickým nebo fyzickým vyčerpáním. Oba tyto procesy jsou standardní a organizmus tak reaguje na konkrétní zátěž. Abychom těmto procesům předešli a nenechali je vítězit, je nezbytné věnovat pozornost regeneraci. Princip je jednoduchý, jakákoli zátěž = únava a měla by následovat regenerace. Je to cyklický děj, který nás provází celým životem a vždy je spojen s únavou fyzickou např. sportovní bez ohledu na aktivity a jejich intenzitu, ale i pracovní, které se pravděpodobně nevyhneme. Regenerace tak hraje stěžejní roli v našem životě. Její rychlost a kvalita pak perspektivně ovlivňuje následné pracovní a sportovní nasazení. A vždy by měla být úměrná intenzitě a délce zatížení, bez ohledu na skutečnost, jedná-li se o fyzickou či psychickou zátěž. Prioritním cílem je tedy adekvátní odpočinek a doplnění (načerpání) energie. V obou případech, zejména pak u fyzických aktivit, hovoříme o doplnění a obnovení glykogenových zásob, tedy nasycení buněk sacharidy. S doplněním bychom měli začínat vždy bezprostředně po fyzické, ale i duševní aktivitě. Mnohdy je nezbytné realizovat doplnění již v jejich průběhu. V současnosti s měnícími se trendy v rámci pohledu na životní styl jedince, nás zajímá zejména fyzická zátěž, následně tedy únava pocházející z pohybových – sportovních aktivit, které jsou také nedílnou součástí kompenzace zátěže psychické.

Jak je to tedy s fyzickou (sportovní) únavou a oč jde?

Při pohybových (fyzických) aktivitách rozlišujeme několik druhů únavy od přirozené fyziologické přes patologickou, jež následně dělíme na akutní a chronickou. Ty se projevují snížením výkonnosti, změnou psychické reakce, změnou reakce na vnější či vnitřní podněty, zvýšením pravděpodobnosti progrese skrytých onemocnění a vrozených poruch a v neposlední řadě zvýšeným rizikem zranění. Mluvíme-li o běžné fyzické únavě, lze říci, že je to proces přirozený - děj chápaný jako dynamický stereotyp z pohledu odpovědi organizmu na provedenou či prováděnou zátěž. V rámci tohoto procesu se vytváří, mimo jiné odpadní produkty látkové přeměny a to v souběhu s vyčerpáním energetických rezerv organizmu. V konečném důsledku je výsledkem únava.

Druhy únavy a jejich charakteristika

Z pohledu jejich rozlišení dělíme únavu na fyziologickou a patologickou. Fyziologická únava je charakterizována dvěma stupni.

Při prvním dochází k prokrvení pokožky, pocení, zvýšení tepové frekvence, zrychlenému dýchání, a subjektivnímu vjemu z vykonávané zátěže (necítíme však únavu, ale vnímáme určitou zátěž, přičemž tyto pocity nejsou nepříjemné).
Stupeň druhý, se projevuje především při velké zátěži a je provázen prokrvením pokožky s objevujícími se bílými okrsky, silným pocením, zvýšenou srdeční činností, která dosahuje až 200% klidové hodnoty, prohloubeným dýcháním, které může vyústit k občasným šelestem způsobeným zúžením dýchacích cest, náznaky poruch nervosvalové koordinace, zpomalenému vnímání zevních verbálních podnětů a jejich zpracování (důvod, pro nějž nemá smysl dávat sportovcům ve větší zátěži dlouhé pokyny). U druhého stupně ještě zaznamenáme zpomalení reakcí ve vztahu k jemným podnětům, poruchy prostorového vnímání, svalovou bolest, pocit tlaku v oblasti žaludku a pocit únavy či bolesti hlavy.

Pro oba uvedené stupně únavy platí, že do sportu patří. U druhého stupně jde ovšem spíše o nepravidelný druh zátěže, která je absolvována při soutěži nebo speciálních těžkých trénincích. Rozhodujícím činitelem u stupně únavy a následného obnovení sil, je vždy indikace zatížení a relaxace. Je-li koncepce správná, dochází v období odpočinku (regenerace) k plnému zotavení do další následující zátěže. Dochází-li k prohlubování únavy, je nutné analyzovat tréninkové dávky (většinou neodpovídají aktuálním možnostem organizmu). Je-li tréninkový proces v pořádku a přesto dochází k nárůstu únavy, může jít o začínající nebo již probíhající onemocnění. Zde je nutné zdůraznit, že jestli nejste vrcholovými sportovci, nesportujte tehdy, nejste-li stoprocentně zdrávi.

Patologická únava, je stručně řečeno problém charakterizovaný jako adaptace na nežádoucí změnu vnějších i vnitřních podmínek tj. neodpovídající zátěž. Lidský organizmus v podstatě přestává tolerovat zatížení z důvodu jeho nevhodnosti, vyvolané přetížením, nemocí apod. Jedinec v podstatě překonává obranné mechanizmy organizmu. Tato situace může být příčinou poškození organizmu nebo v extrémních případech i smrti. To jsou ovšem záležitosti, s nimiž bychom se během rekreačního (kondičního) či výkonnostního sportování neměli setkat. Patologická únava má obdobně jako fyziologická dvě formy.

Lehčí je provázena pocitem slabosti, nevolností, poklesem krevního tlaku, špatně hmatatelným pulzem, závratěmi nebo bolestí hlavy, výpadky zorného pole, chrčivým zvukem při nádechu, poruchami mluvy, třesem prstů, křečí mimického svalstva, bledostí pokožky, sliněním, opakováním myšlenek, zkratovou reakcí.
Při těžší formě dochází ke stupňování příznaků a tento stav i jeho řešení spadá již pouze do kompetence lékaře. Projevy jsou zsinalý obličej, nehmatný pulz, dušnost, fialové zbarvení periferních oblastí těla, výrazná srdeční činnost (bušení srdce), zvracení, pokles krevního tlaku, poruchy termoregulace, křeče, ochablost, záškuby, snížení tvorby moči, krev v moči, krvácení z nosu, příznaky oběhového šoku a kolaps.

Jak únavě předcházet a jak se s únavou vypořádat

Stěžejní zásadou v „boji“ s únavou je postupné, přiměřené (odpovídající) dávkování zátěže. To znamená, že trénink je plánován vždy racionálně ve vztahu k momentální kondici a zdravotnímu stavu. Důležité je dbát na pravidelný režim, který nastavujeme vzhledem ke svým opakujícím se denním stereotypům (zaměstnání, studium apod.). Nezapomínáme ani na odpovídající materiální a technické vybavení potřebné k dané sportovní činnosti. Samotný trénink (cvičení) by měl být veden v souladu se správnou technikou pohybu. V rámci odpočinku pak bychom se měli věnovat aktivní i pasivní regeneraci - masáže, sauna, vodní procedury (př. vířivka) apod. Zvláštní pozornost je třeba věnovat výživě a pitnému režimu, což znamená zabezpečit si optimální přísun všech látek pro krytí energetických požadavků. V rámci jejich příjmu si hlídáme vyváženost, tedy nastavení správného poměru bílkovin, tuků i sacharidů včetně minerálů a vitamínů. V neposlední řadě je nezbytné dodržovat pitný režim, přičemž věnujeme pozornost nejen objemu přijímaných tekutin, ale i složení nápojů a načasování jejich příjmu. Významným pomocníkem v rámci prevence proti únavě a následné regeneraci při obnově vyčerpané energie mohou být i doplňky sportovní výživy. Zejména vrcholový, ale i výkonnostní sport současnosti se bez nich již téměř neobejde. Začínají je ale objevovat i jedinci, věnující se rekreačním pohybovými aktivitami, kterým není lhostejné jejich zdraví a úroveň kondice.

Z uvedeného textu nám plyne jednoduchý závěr. Tím je, že věci, které se zdají být na první pohled složité, až tak komplikované nejsou, pokud jim věnujeme dostatečnou pozornost. Únava jako mnoho jiných záležitostí v životě nás neohrozí, budeme-li se v rámci možností chránit prevencí a následně dostatečnou regenerací. A to platí obecně, neboť i když článek byl koncipován v rámci fyzických a sportovních aktivit, tak všechno, co jsem zde popsal, platí v běžném životě taktéž a bez výjimky.