Se sportovci v rozličných sportovních odvětvích a různých věkových i výkonnostních úrovní pracuji téměř 30 let. I po těch letech nevycházím z údivu, jak někteří hazardují se svým zdravím. A že regenerace, alespoň v tom nejzákladnějším podání, je pro ně téměř sprosté slovo a proto na ni doslova kašlou. Nedochází jim, že jejich tělo je to nejcennější, co mají...
Fyzická námaha, ať je jakákoli, vyvolává únavu. Aby svaly mohly být opakovaně zatěžovány (např. prací, sportem apod.), musí se zotavit – zregenerovat. Kdo má fyzicky náročné povolání, ví, že se potřebuje najíst a vyspat, aby mohl příští den opět pracovat. To jsou v podstatě základní prvky regenerace, které by v daném případě měly stačit.
Ale pokud se takový jedinec ještě věnuje sportovním činnostem, měl by v rámci regenerace něco přidat. A bude-li chtít prostřednictvím sportovních aktivit pravidelným, opakovaným zatěžováním zlepšovat svoji fyzickou kondici, měl by stejné úsilí a pravidelnost věnovat regeneračním procesům.
Teorie typu „Kašli na to, co tě nezabije, to tě posílí", kterou často slýchávám, je přinejmenším naivní a mylná. Není možné setrvávat donekonečna tzv. na hraně, aniž by nedošlo ke zranění či zdravotním problémům. Tak to prostě nefunguje. Strečink, masáže, sauna, fyzioterapeut, správná a odpovídající výživa apod. jsou věci, které ke sportování neodmyslitelně patří.
Jak jsem řekl, odpovědí organizmu na fyzickou zátěž je únava a projevem únavy je snížení výkonnosti, následně stagnace jejího růstu. Budete-li své tělo (organizmus) zatěžovat pravidelně, soustavně bez odpovídající regenerace, dojde dříve či později k tzv. kumulativnímu efektu. To znamená, že únava se hromadí a stupňuje až do doby, kdy Vám Vaše tělo vystaví tzv. STOP. Jestliže nedošlo ke zranění či jiné fyzické újmě, tak jste měli velké štěstí. V takovém případě Vám stačí si pár dní odpočinout a můžete příslovečné štěstí pokoušet nanovo. Ztratíte jen „několik" tréninkových dní. Ve většině případů to ale tak šťastně nekončí.
CO Z TOHO PLYNE
Jednoduchý závěr, který říká, že pokud dbáte na dodržování alespoň základních tréninkových principů, jako jsou délka zatížení, jeho intenzita, úroveň srdeční frekvence apod., měli byste si nastavit i optimální systém regenerace. V daném bodě se však nachází největší problém. Většina sportovců (zejména amatérských) totiž tvrdí, že nemá čas na to, aby se byť jen po krátkou dobu věnovala protahovacím cvičením, která jsou zásadní pro nástup odpovídající regenerace bezprostředně po zátěži. Natož, aby ještě uvažovali o zařazení nějakého jiného druhu regenerace. Většinou tak omlouvají svoji nechuť se po cvičení strečinku věnovat, neboť je to pro ně záležitost nezáživná a považují ji za zbytečnou ztrátu času.
Mnozí nevědí a někteří nechtějí respektovat skutečnost, že permanentně a dlouhodobě zatěžované svaly mají např. tendenci ke zkrácení. Takové svaly se pak díky nedostatečné regeneraci rychleji unavují, čímž se logicky snižuje i úroveň sportovního výkonu. A jsou- li některé svalové skupiny (svaly) zkrácené, vznikají tzv. svalové dysbalance, které obecně vzato vedou k potížím pohybového aparátu. Následkem může být i větší náchylnost ke zranění.
Zařadíte-li však v odpovídajícím rozsahu alespoň strečink (protahovací cvičení) nakonec tréninkové fáze, jste schopni tato negativa eliminovat a v konečném důsledku i zlepšit celkovou výkonnost. Strečink totiž snižuje svalové napětí a úroveň případné svalové bolesti po zátěži. Je prevencí před rizikem zranění při cvičení a pohybových aktivitách. Zlepšuje svalovou regeneraci a napomáhá k celkové relaxaci organizmu po fyzické zátěži.
A JAK TO FUNGUJE?
Praxe, a nejen má, dokazuje, že přidat k celkovému času tréninku pár minut navíc a tím poskytnout unaveným svalům základní formu regenerace v účinné hodnotě až 80% se vyplatí.
--
Autor článku: Mgr. Petr Jež, tel. 724 033 133
2008-2025 © FAKTORPLUS.CZ